Český jazyk je naším jazykem mateřským. V něm získáváme informace o světě, jím se vyjadřujeme, a jak víme od dob tzv. lingvistického obratu, v něm i myslíme. Proto je perfektní znalost jeho systému, struktury, přítomnosti a z části i minulosti základním úkolem výuky češtiny na gymnáziu, stejně jako naučit se myslet a myšlenky vyjadřovat kultivovaně v písemné nebo ústní podobě.

V literární složce výuky se soustředíme na analýzu a interpretaci literárního díla, na rozpoznání jeho myšlenek, krásy a účinku. Posilování čtenářské gramotnosti je nedílnou součástí tohoto procesu. Ideálem je čtenář, který má potřebu číst a při čtení pociťuje barthesovskou „rozkoš z textu".
Řečeno slovy Pavla Eisnera – při poznávání mateřštiny jde „o úctu v obcování se Slovem, o nedůvěru k sobě, o úzkost a bázeň ve styku s ním, o zvědavost a zvídavost – o bázeň tedy a zároveň o špetku rouhavé všetečnosti, jak se smrtelníkům sluší ve styku s božstvem, se Zá-zrakem."