St. Herblain

NA SKOK DO FRANCIE
V rámci projektu Erasmus+ jsem byla vybrána k výměnnému pobytu ve Francii vlastně úplně náhodou a na poslední chvíli. Všechny potřebné náležitosti však byly rychle vyřízeny a najednou bylo 1. prosince a já ráno nasedala do auta a na dva týdny se loučila se svým domovem. Měla jsem hodně obav a myslela jsem pouze na to, do čeho jsem se to zase pustila.
S paní učitelkou Seifertovou jsme zamířili do Prahy a následně letadlem do francouzského Nantes. Z letiště nás odvezli do areálu školy a provedli nás po něm. První a jediné pravidlo, které mi bylo sděleno, byl zákaz používání mobilů uvnitř školního kampusu. Tímto jednoduchým nařízením byly ovšem moje reportérské plány – neustále fotit každý roh a zákoutí školy – dokonale zmařeny. Po ukončení prohlídky jsem zanedlouho potkala Amélii, Francouzku, se kterou jsem si e-mailovala a v jejíž rodině jsem byla ubytována.
Během svého pobytu jsem poznala nejen francouzský školní systém, ale také místní způsob života. Navíc mi bylo umožněno každý večer ochutnávat francouzskou kuchyni a její speciality, které mi Améliin tatínek neustále vychvaloval. Poznala jsem centrum města a Vánoční trhy v něm, ale také pobřeží Atlantiku, u kterého neskutečně fučelo. Viděla jsem spoustu krásných míst a zažila několik zajímavých momentů, z nichž ve mně zřejmě navždy zůstane vzpomínka spjatá s nakupováním francouzských specialit pro mou rodinu. Při vstupu do obchodu mi totiž, tak jako ostatním, museli plastovou stahovací páskou připevnit k sobě zipy mého batohu, abych náhodou něco neukradla. Když jsem se pak do obchodu vracela s papírovou taškou, tak mi sešívačkou uzavřeli i ji.
Těch dvanáct dní uplynulo jako voda a já se musela vrátit zpět domů. Ale jak čas utíkal, najednou bylo 19. ledna a opět jsem mířila do Prahy, tentokrát v doprovodu paní učitelky Šimůnkové, abychom společně vyzvedli Amélii na letišti a odvezli ji k nám do Rýmařova. Strávila u nás dvanáct dní a poznala český školní systém i českou kuchyni. Největší úspěch měl houskový knedlík, který si dokonce odvezla domů.
Pro mě ten její pobyt u nás byl vlastně jako každý normální školní týden – psala jsem testy, plnila úkoly, zkrátka běžná školní rutina. Ale pro Amélii to bylo něco úplně nového. Uchvátila ji mnohem chladnější zima, sníh a ledovka. Mě naopak uchvátila schopnost mých učitelů mluvit anglicky a vyučovat své předměty v angličtině.
Přes všechny mé obavy to nakonec byla nezapomenutelná a obohacující zkušenost, která mě naučila být samostatnější a odhodlanější poznávat cizí kultury. Za tuto příležitost jsem nesmírně vděčná a věřím, že na ni vždy budu vzpomínat s úsměvem.
Kateřina Kohoutková
septima

Aktivity proběhly v rámci akreditace Moravskoslezského kraje jako koordinátora konsorcia v oblasti školního vzdělávání v programu Erasmus+.